Elektronická pošta (e-mail) je internetová služba, která umožňuje uživatelům posílat textové zprávy i soubory. Vznikla již v polovině 60. let v rámci systému sdílených počítačů, a je tedy teoreticky mnohem starší než samotný Internet v podobě, v jaké jej známe dnes. [1]

Historie

Počátky elektronické pošty sahají do roku 1965, kdy byla tato forma komunikace vyvíjena jako prostředek pro zasílání zpráv mezi uživateli připojenými na dálku ke stejnému počítači typu mainframe na MIT. S rozvojem sítě ARPANET a jejím následným rozšířením do podoby, která se stala základem dnešního Internetu, se e-mail postupně dostal i k běžným uživatelům mimo akademickou a výzkumnou sféru [2].

Významným mezníkem ve vývoji elektronické pošty byl rok 1996, kdy byla spuštěna první e-mailová schránka dostupná přes webové rozhraní pod názvem HoTMaiL. Nabízela zdarma schránku o velikosti 2 MB, což bylo na tehdejší dobu poměrně velkorysé. Následovaly další služby, například Yahoo! Mail nebo Gmail, které postupně zpřístupnily e-mail milionům uživatelů po celém světě [3].

HoTMail [3]

E-mailová adresa

E-mailová adresa je jednoznačné označení adresáta zprávy, respektive jeho poštovní schránky.

Struktura e-mailové adresy

$$ jmé[email protected] $$

E-mailová adresa se skládá ze dvou částí. Před znakem @ se nachází uživatelské jméno a za ním doména – server, na kterém je schránka registrována. Adresa může obsahovat pouze písmena anglické abecedy, číslice a některé speciální znaky, konkrétně tečku, spojovník nebo podtržítko. Poštovní servery obvykle nerozlišují velikost písmen.

Základní pravidla pro “pojmenovávání” e-mailové adresy

Při výběru e-mailového jména pro formální i neformální komunikaci je vhodné dodržovat několik základních pravidel:

1. Nepoužívejte zdrobněliny (např. Janicka, Pepicek, Karlik).
2. Vyhněte se číslům, zejména těm, která by mohla odhalit vaše datum narození. Obecně by z e-mailové adresy neměly být patrné osobní údaje kromě jména a příjmení.
3. Nepoužívejte přezdívky, jména slavných osobností ani názvy zvířat.
4. Vyvarujte se dlouhých a komplikovaných názvů, které jsou náchylné k překlepům.
5. Pokud použijete jména připomínající registrované značky (např. [email protected] nebo [email protected]), můžete se vystavit potenciálním právním problémům.

Komunikační protokoly

Komunikační protokol je obecně sada pravidel, která popisuje, jakým způsobem si dvě entity vyměňují informace. V případě poštovních protokolů jsou nejpoužívanější tyto tři:

1. POP3 (Post Office Protocol 3) – slouží ke stahování e-mailových zpráv ze schránky na serveru ke koncovému uživateli. Schránky jsou uloženy na koncovém zařízení, takže jsou dostupné i po odpojení od internetu. Emaily jsou z poštovní schránky odebrány; pokud tedy e-mail využívá více uživatelů, není vhodné tento protokol používat. Šifrování je možné pomocí SSL nebo TLS [4].