Elektronickou komunikací rozumíme takovou formu komunikace, která probíhá prostřednictvím elektronických signálů či vln. Může být realizována jak mezi dvěma účastníky, tak od jednoho zdroje k více příjemcům. Tento typ komunikace patří mezi mezilidské formy, přičemž umožňuje komunikovat i bez fyzické přítomnosti všech účastníků na jednom místě. [1]

Typy elektronické komunikace

V současnosti je pojem elektronická komunikace často používán jako synonymum pro telekomunikace (z řeckého tele – „vzdálený“ a latinského communicare – „sdílet“). Oba pojmy tedy v praxi označují totéž – přenos informací na dálku pomocí elektronických prostředků. [2]

Mezi historicky základní oblasti telekomunikací patří:

Telegrafie
Telefonie
Radiofonie

V dnešní době je samozřejmě potřeba zařadit i moderní oblasti:

Mobilní sítě
Internet a jeho služby (e-mail, video streaming, sociální sítě)

Dělení internetové komunikace

Stejně jako běžnou komunikaci lze i elektronickou komunikaci členit podle různých hledisek.

Dělení podle časové souslednosti

Synchronní komunikace – slouží jako náhrada reálné konverzace; všichni účastníci komunikují současně v reálném čase (např. chat, IP telefonie, videohovor). [c]
Asynchronní komunikace – nepředpokládá ani nevyžaduje okamžitou odpověď (např. diskusní fóra, e-mail). [3]

Hranice mezi oběma typy nemusí být vždy ostrá. Například SMS zpráva je z technického hlediska asynchronní (odesílatel nečeká na okamžité doručení ani odpověď), v běžném užívání ji ale řada lidí vnímá jako téměř synchronní, protože odpověď často přichází v řádu sekund až minut.

Videa

https://www.youtube.com/watch?v=c0HWVL2mAZw&ab_channel=CZNIC

https://www.youtube.com/watch?v=4bYFMEmZ3VQ&ab_channel=Digitálnívzdělávání

Zdroje

[1] HUBERTOVÁ, Kateřina. Elektronická komunikace [online]. Studijní a vědecká knihovna v Hradci Králové, 18. 3. 2014 [cit. 1. 9. 2025]. Dostupné z: https://www.svkhk.cz/Pro-knihovny/Zpravodaj-U-nas/Clanek.aspx?id=20140318