Referenční model ISO/OSI (International Organization for Standardization/Open Systems Interconnection) byl vypracován organizací ISO jako první pokus o standardizaci komunikace s využitím počítačových sítí v roce 1984. [a]
Každá vrstva vytváří rozhraní s nadřazenou a podřazenou vrstvou (zde přebírá a předává data). Každé vrstvě OSI je přiřazena sada protokolů, které plní její funkce. Tyto protokoly komunikují se stejnými protokoly protilehlého systému. Tímto je docíleno snadné modulárnosti jednotlivých vrstev modelu (například změna síťové karty, výměna routeru nebo změna aplikace) [a]
Pro ilustraci je možné komunikaci analogicky popsat na příkladu z reálného života zde.
jak už bylo uvedeno v předchozí části, je model ISO/OSI rozdělen na několik vrstev. Níže je každá z vrstev vysvětlena podrobněji.
Aplikační vrstva dává programům přístup ke komunikačnímu rozhraní. Aplikacím je poskytnuta celá skupina komunikačních protokolů. [a]
V původním návrhu se počítalo s celkovou unifikací aplikace včetně rozhraní, což je ale v praxi neproveditelný (už jen z uživatelského pohledu). V realitě je tedy rozhraní implementováno mimo vrstvu, která zajišťuje komunikaci na síti. [b]
Prezentační vrstva má za úkol odesílaná data formátovat do takového tvaru aby byl snadno a bez chyby pochopitelný pro aplikace, které s nimi pracují. Může se jednat například o změnu kódování, úprava datových struktur (pole, matice), formáty čísel a jiné. [a; b]
Tato vrstva má na starosti udržování, ukončování a organizaci relací (”přímé spojení”) mezi jednotlivými koncovými uzly (vedení relací pomocí více nebo jednoho transportního spojení). Stejně tak organizuje i přenos dat v rámci jedné započaté relace. [a; b]
V původním návrhu měla tato vrstva řešit i například zabezpečení nebo podporu transakcí, v realitě je v modelu ISO/OSI nejméně vytíženou vrstvou a nebývá ani implementována [b]
Na transportní vrstvu je možno nahlížet jako na vrstvu, která řeší kompatibilitu mezi vrstvami vyšších a nižších úrovní. s touto vrstvou pracují pouze koncové zařízení (uzly) sítě. Zajišťuje tzv QoS (quality of service) a umožňuje přesné adresování aplikací. Vrstva umožňuje využití spojového nebo nespojového přenosu informací. [a; b; c]
Hlavním úkolem síťové vrstvy je přeposílání bloků dat (packetů) od odesilatele k příjemci i mezi sousedními sítěmi. Toto zahrnuje jak samotné směrování - určení nejefektivnější cesty (routing), tak i proces předávání informací dál (forwarding). Tyto dvě funkce mohou být řešeny zároveň v jednom aktivním prvku, tak i odděleně. Směrování pracuje s IP protokolem [a]
Směrování může být buď dynamické nebo statické - podle toho zda routery navzájem spolupracují a zjišťují si informace o připojených sítích nebo jsou cesty jednoznačně definovány a musejí být určovány ručně (více v dalších kapitolách) [b]
Na této vrstvě pracuje:
