Souborový systém je sada pravidel a mechanismů, které určují, jakým způsobem ukládáme a znovu čteme informace, jež chceme zpracovávat pomocí počítačů. Existuje několik běžně používaných souborových systémů, které do určité míry sdílejí základní principy a mechanismy, ale zároveň přinášejí vlastní dodatečné funkce a omezení.
Abychom pochopili fungování souborového systému, musíme si nejprve vysvětlit několik základních pojmů.
Soubory a složky jsou základními stavebními bloky každého souborového systému.
Složky (ve Windows označovány i jako adresáře) slouží pro organizaci. Uvnitř složky můžeme mít podsložky, uvnitř těchto složek další podsložky. Takto můžeme vytvářet komplexní strukturu.
Soubor je kontejner, do kterého ukládáme různé informace. Každý soubor obsahuje kromě samotných dat obvykle také název a příponu (např. .png, .pdf, .docx), která udává, co soubor obsahuje a jaký program jej má otevřít.
Hierarchická struktura představuje způsob uspořádání souborů a složek do podoby stromu. Na jejím vrcholu stojí kořenový adresář. Pod ním se nacházejí složky a jejich podsložky, které mohou obsahovat další soubory i adresáře. Tento způsob organizace umožňuje přehlednou orientaci a systematické ukládání dat.
Adresářová struktura
Na obrázku výše můžeme vidět ukázku hierarchického uspořádání adresáře, který obsahuje tři podsložky. Ty pak mohou obsahovat další podsložky nebo konkrétní soubory..
Adresace (česky také cesta) je způsob, jakým určujeme umístění souboru nebo složky. Existují dva základní typy adresace: absolutní a relativní.
Absolutní adresování
Absolutní cesta určuje úplnou cestu od kořenového adresáře (výchozího bodu) až k samotnému souboru nebo složce.
Příklad (Linux/macOS): /home/uzivatel/dokumenty/zprava.docx
Příklad (Windows): C:\\Users\\Uzivatel\\Documents\\Zprava.docx
Tato cesta je vždy jednoznačná a nezáleží na tom, v které části systému se uživatel právě nachází.
Relativní adresování