Kryptologie se dá jednoduše označit jako věda o šifrách. Pod kryptologii je možné zařadit několik dílčích disciplín:
kryptografie: Slovo kryptografie pochází z řeckého kryptos (skrytý) a graphien (psát). Kryptografie je věda, která se zabývá metodami převádění zprávy do takové podoby, ve které není bez znalosti další informace (klíč) a šifrovacího algoritmu, čitelná. Do kryptografie je možné zařadit i další části jako jsou algoritmy pro generování náhodných čísel nebo Hashování. [1]
kryptoanalýza: Volně řečeno lze kryptoanalýzu popsat jako vědu „inverzní“ ke kryptologii. Pro úspěšné a hlavně dostatečně rychlé prolamování nepřátelských šifer, je potřeba vyvinout postupy, které nebudou založeny jen na zkoušení všech kombinací. S vývojem kryptografie šla vždy ruku v ruce i kryptoanalýza, která se nově vytvořené šifry snažila prolomit. [1; 2]
steganografie: Slovo steganografie, z řeckého steganos (schovaný) a graphien (psát). Steganografie jsou tedy způsoby skrytí existence samotné zprávy, nikoli obsahu. Příjemce, takříkajíc musí vědět kde hledat. V historickém kontextu se jedná o použití skrytého písma, neviditelných inkoustů nebo tetování na hlavě, které je skryto pod znovu narostenými vlasy. Základní nevýhodou je fakt, že pokud dojde k odhalení přenosu zprávy, je odhalena celá najednou. [1; 3]
[1] MÜLLER, Zdeněk. Bezpečné kryptografické algoritmy [online]. Olomouc, 2012 [cit. 2018-11-28]. Dostupné z: https://theses.cz/id/b638au/Bezpecne_kryptograficke_algoritmy.pdf. Diplomová práce. Přírodovědecká fakulta Univerzita Palackého. Vedoucí práce Miroslav Kolařík.
[2] SINGH, Simon. Kniha kódů a šifer: tajná komunikace od starého Egypta po kvantovou kryptografii. 2. vyd. v českém jazyce. Praha: Dokořán, 2009. Aliter (Argo: Dokořán): Dokořán). ISBN 978-80-7363-268-7.
[3] ZÁBOJNÍKOVÁ, Dagmar. Klasická kryptologie [online]. Zlín, 2010 [cit. 2018-11-17]. Dostupné z: http://digilib.k.utb.cz/bitstream/handle/10563/11718/zábojníková_2010_bp.pdf?sequence=1. Bakalářská práce. Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně, Fakulta aplikované informatiky. Vedoucí práce Roman Šenkeřík.