Myš je vstupní polohová periferie, která přenáší pohyb ruky na pohyb kurzoru na obrazovce. V dnešní době je nepostradatelnou součástí ovládacího schématu každého počítače.
Za vynálezce myši je považován americký vědec Douglas Engelbart, který si v roce 1970 nechal patentovat “Indikátor pozice X-Y pro zobrazovací systém” (anglicky “X-Y Position Indicator For A Display System”). Tento typ myši pro snímání pohybu využíval dvou na sebe kolmých koleček. [1]
Níže jsou uvedeny dva základní principy počítačových myší. První způsob přenášel mechanický pohyb kuličky na signály, které se následně vyhodnocovali.
Základním typem počítačové myši je optomechanická myš. V našich končinách se pro tento druh zažil název “kuličková” myš, který byl odvozen od hlavního poznávacího znamení a to kuličky, která sloužila pro záznam pohybu. Tento typ myší je dnes již zastaralý.
.png)
Základní součásti optomechanické myši jsou zobrazeny na obrázku vlevo [2]
Pohybem myši (resp. kuličky) se přenáší pohyb na jednotlivé hřídele. Na konci každé hřídele je připojeno “utínací kolo” s otvory. U každého kola je z každé strany umístěn zdroj světla a naproti detektor. Pohybem kolečka dochází k přerušení světelného toku, který zaznamenává detektor. [3]
Reálně jsou u každého utínacího kola dvě sady optických soustav a otvory jsou posunuty ve dvou řadách podle speciálního schématu tak, aby bylo možné zaznamenávat i směr otáčení (viz video).
Rozdílem mezi mechanickou a optomechanickou myší byl pouze ve způsobu zaznamenávání signálů z jednotlivých os. V případě mechanické myši docházelo ke spínání pomocí vodivých kontaktů. U optomechanické myši byl tento způsob nahrazen již zmíněnými optickými senzory na každé ose. [1]
Jednou z nevýhod tohoto druhu mechanismu, byla nutnost po nějakém čase kuličku z myši vytáhnout a důkladně ji očistit od nasbíraných nečistot (prach, drobky...). Stejně tak i přesnost nebyla v případě těchto myší příliš velká. Je však potřeba podotknout, že v dobách kdy se aktivně využívala byla přesnost dostačující.
Zastaralou technologii optomechanické myši nahradil přístup čistě optický. Ke svému fungování využívá svazek světla, jehož zdrojem je buď LED nebo Laserovou diodu.
Konstrukce myši je zobrazena na prvním obrázku [4]. Pomocí sady zrcadel je světlo ze zdroje nasměrováno na povrch stolu (nebo podložky), který je následně odražen do CMOS senzoru myši.
Princip snímání senzoru je schematicky zobrazen na druhém obrázku [5]. Velmi jednoduše řečeno je myš velmi jednoduchý “digitální fotoaparát” (viz video). Ten v pravidelných časových intervalech snímá podložku pod myší (v odstínech šedi) a vyhodnocuje pohyb na základě změny pozice nasnímané dvourozměrné mapy.
Čím větší rozlišení (DPI) tím přesněji myš snímá pohyb.
Počítačovou myš na trhu nalezneme v různých tvarech a velikostech podle způsobu a účelu použití. Mezi základní je možné zařadit tyto typy:
Kancelářská: Jedná se jakousi univerzální kategorii, která většinou neposkytuje přehršel dodatečných funkcí ani velkým DPI, ale pro běžnou práci je naprosto dostačující. Stejně tak se i cena obvykle pohybuje v řádu stokorun. Na obrázku vlevo myš HP Mouse X500 [6]. Ale i v případě kancelářských myší je možné si připlatit za kvalitnější typy s dodatečnými funkcemi jako například Logitech MX Master 3 [7] na obrázku vpravo.
Herní: Takto designované myši mají většinou k dispozici velmi velké množství programovatelných tlačítek a velké DPI. Velmi často se výrobci myší snaží vyrobit co možná nejlehčí myš, jejiž váhu si může uživatel upravit pomocí dodávaných závaží. Nesmí chybět RGB podsvícení. Na obrázcích je zobrazena myš Logitech G502Hero [8] a Rezer Naga [9]