Z anglického Routing je postup propojení jednotlivých podsítí s využitím routerů (případně jiných aktivních prvků jako L3 switche nebo servery, pro naše potřeby se ale zaměříme na využití routerů jako klíčovou komponentou), které přeposílají informace z jedné sítě do druhé. [a]

Podrobněji si to můžeme vysvětlit na následující síti.

Tato síť se skládá ze 4 podsítí z toho 3 jsou “standardní” s koncovými zařízeními, jedna je podsíť, která spojuje oba routery. Jednotlivé podsítě “na sebe nevidí” proto je potřeba router, který je schopný informace mezi sítěmi přeposílat.

V případě prvních dvou podsítí (192.168.3.0/24 a 192.168.2.0/24) není potřeba nic konfigurovat. Pro jednoduchost můžeme říct, že router může být zároveň připojen do více sítí. První router (vlevo) je připojen do tří sítí router vpravo pak jen do dvou.

V tento moment je potřeba vysvětlit jeden základní pojem, který je nezbytný pro fungování směrování. Výchozí brána anglicky Default gateway je adresa na kterou se budou posílat informace pokud směrují mimo síť odesilatele. Výchozí brána se uvádí při nastavení stanice, ale je samozřejmě potřeba ji nakonfigurovat přímo na konkrétním rozhraní, anglicky interface na routeru.

Pro zjednodušení se dá na interface nahlížet jako na konektor, který má svou vlastní IP adresu (technicky se ale jedná o standardní síťové rozhraní - síťová karta). IP adresa musí být vždy použitelná adresa z rozsahu sítě ve kterém je interface připojen. Je možné využít libovolnou adresu, ale pro lepší organizaci je dobré stanovit si pravidlo, kterým se budeme řídit. V tomto případě je to vždy první použitelná adresa z rozsahu.

Při nastavení směrování máme v podstatě dvě možnosti. Statické nebo dynamické směrování. Statické směrování je vhodnější pro menší sítě, ve kterých si chceme sami definovat jednotlivé cesty kterými budou routery informace přeposílat (next hop). Pro větší sítě je tento postup téměř nepoužitelný jelikož je vždy potřeba definovat jakoukoli změnu, kterou v síti provedeme. U větších sítí je pak vhodnější využití protokolů, které si automaticky zjišťují stav sítě a nastavují cesty.

Níže jsou uvedeny postupy konfigurace v programu CISCO Packet Tracer. Každopádně základní postupy jsou téměř totožné i v praxi nebo s jinými výrobci aktivních prvků.

Statické směrování

Dynamické směrování

Zdroje

[a] https://www.samuraj-cz.com/clanek/tcpip-routing-smerovani/