Optický disk je paměťové medium, u kterého je pro čtení (resp. zápis) pouřitý laserový paprsek. Tento typ media v dnešní době není příliš využíván pro zálohování dat nebo pro uchovávání hudby a videí, jak tomu bylo v minulosti. V dnešní době se uplatnění pro optické disky nalezne převážně v herním průmyslu a částečně i jako medium pro přehrávání filmů (s nástupem internetu se i toto využití rok od roku snižuje).
Oproti ostatním diskovým mediím (HDD, diskety) jsou data na optickém diskuuložena ve spirále a ne ve formě soustředných kružnic. U CD je délka celé spirály je zhruba 6 km a hustota dat v ní uložených je konstantní. [1]
Na optický disk není možné uložit (vypálit) přímo nuly a jedničky, proto je nutné data nejdříve zakódovat. Pro záznam pak budeme potřebovat dvě úrovně. Ty jsou v praxi realizovány jako výstupky (lands-1) a prohlubně (pits-0).
Čtení je prováděno pomocí laserového paprsku. Laserový paprsek je po průchodu polopropustným zrcadlem zaostřen pomocí speciální soustavy čoček na datovou vrstvu disku. Zde se odráží podle sledu lands a pits a odražený paprsek je snímán fotodetektorem (fotoelektrickým článkem).
Svítí-li laser na land, dopadá velká většina odraženého světla přímo na fotodetektor, čímž dojde k vytvoření elektrického signálu. Pokud svítí na pit, světlo se neodráží, rep. je odraženo velmi rozptýleně, tedy není vytvořen žádný signál. [2]
CD z anglického (Compact Disc. Česky je možné překládat jako kompaktní disk) je paměť určená pro ukládání digitálních dat. V dnešní době již zastaralý způsob ukládání dat, i když stále se najdou výrobci, kteří kompaktní disky používají, primárně pro záznam zvuku, ale i jako médium pro ukládání dokumentace u různých výrobků.
Kompaktní disk byl vyvinut v roce 1979 firmou Sony a Philips pro ukládání, již zmíněné hudby. Původně měl být určený pro uložení 60minut záznamu, ale je možné najít verze na které se dá uložit až 80 minut. [3]
Standardní velikost CD disku je 700MB.
Neoficiálně označován jako (Digital Versatile Disc nebo Digital Video Disc), je optický disk, který byl vyvinut pro ukládání videí ve vysoké obrazové i zvukové kvalitě. Díky všeobecnějšímu využití se však používalo i pro záznam jiných typů dat. Na trh bylo uvedeno v roce 1996 v Japonsku. [3]
Čtení dat z disku je v principu stejné jako u CD, ale je použito světlo s menší vlnovou délkou, které je více zaostřeno, a bylo tak možné data vměstnat více k sobe.
Variant DVD bylo hned několik. Jelikož z kosntrukce bylo možné zapisovat z více stran i do více vrstev vzniklo v průběhu času několik variant: [4]